depkoidní výlev
4. března 2010 v 12:03 | elissh | deníčekKomentáře
Určitě bych ti dopuručila psychologa, ten ti snad ani žádný prášky napsat nemůže a může ti pomoct vyřešit tu tvojí patovou situaci a pohledem nezaineresovaného odborníka ti pomoct podívat se na ten problém třeba i z jiných stránek atd. Není na tom nic divnýho, když máš takovýhle problémy, který tě omezují v životě, zajít k psychologovi. Když tě bolí zub taky jdeš k zubaři a neléčíš to doma rumem a obkladem, ne? Je to asi stejný. Jen se nestyď. Vygoogli nějakýho a zkus tam zavolat. Tady v Praze je spousta možností. Jinak tě to poznamená na zbytek života, věř, že vim o čem mluvim. Moje mamka má nervy uplně špatný a sesype se už jen když má jít třeba na nákup.
Ahoj koukám se na tvoje záhlaví. tu slečnu taky znám ;) Cvičíš podle ní? Já jsem podle ní zkoušela cvičit "monkey...! ale byl to záhul .. nedávala jsme to.. Doufám, že dneska už jsi relativně v pohodě :) Ono je někdy lepší se vyříkat a pak se uleví ..
To je pravda, hledám nějaké nové sb, nechceš se spřátelit?
Zlati to me mrzi ze to na tebe zase prislo :( jeste ted si pamatuju jak mi bylo ouvej, kdyz ti bylo takhle, nevim totiz vubec jak ti z toho pomoct :( Zkus toho psychologa,jak holky radily, treba to pomuze, urcite to stoji aspon za zkousku ;) tak se moc netrap, doufam ze to brzo zae zmizi a bude tu zas moje usmevava Eli :-*
Snad bude brzy líp. Na tohle není žádná rada, jak se z toho dostat, každý se prostě musí s depkou poprat sám. Ale mě docela nakopne, když vidím, že někdo je na tom podobně ne-li hůř jako já. Třeba jdu po ulici, dívám se na lidi a říkám si, co asi skrývá tenhle a tenhle za problém, jak mu asi je, třeba je nešťastný ještě víc než já apod. Kupodivu to má na mě pozitivní vliv.
Jéé Elishko to mě moc mrzí, doufám, že už je vše ok :)
Bohužel tohle taky občas znám, nestává se mi to často, ale předevčírem jsem se tak chytla s mamkou, že jsem cestou na praxe byla taky celá ubrečená a přesně - připadala jsem si taky jak nějakej marťan.. Jako by emoce byli něc nepřípustnýho, pokud nejsou šťastný..
Ať už tě trápí cokoli, doufám, že se to brzy vyřeší, nebo alespoň že se s tím přestaneš trápit..
Jinak osobně si myslím, že psycholog ani psychiatr není v dnešní době nic strašnýho, nebo neobvyklýho. Lékař léčí tělo, psycholog a psychiatr duši. Něco na tom bude. Já bych se z mie nikdy nevyhrabala, nebýt odborné pomoci :(
Držím palce, ať je to brzo za tebou :*


Ahoj Elish, už i ty...No, docela by mě zajímalo, co tě trápí, ale když o tom nechceš mluvit, je to tvoje věc. Jinak k psychiatrovi se chodí podle mě s horšíma problémama typu schozofrenie, anorexie, psychózy. K psychologovi spíš se vykecat, najít cestu v nějaké zaseknuté životní etapě, poslechnout si názor nezainteresovaného člověka. S těma práškama je to blbý, z antidepresiv se tloustne, člověk je ospalej a apatickej, vesměs ztrácí vazby s přateli a okolním světem. Což se ale děje i s depkou, takže těžko říct, co je lepší. Já depresema trpěla dost v pubertě, bylo to asi tím, že jsem nikde neměla pevné zázemí, ve škole jsem byla vždycky outsider a doma jsem taky neměla spřízněnou duši (sourozenci jsou o kus starší, navíc v té době byli na vejšce). Pak jsem se z toho tak nějak sama dostala, ale sem tam to na mě přijde a většinou to skončí hádkou s přítelem a brekem. Myslím, že na blogu snad neexistuje člověk, kterej by neměl nějakej psychickej problém, vlastně to tu funguje jako takový sezení:)