close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

depkoidní výlev

4. března 2010 v 12:03 | elissh |  deníček
Inu ....


Včera jsem měla opět šílenou depku... naposledy ta velká depka trvala týden, to byl můj depkoidní rekord Včera přišla zase, znenadání z ničeho nic už kolem 13:30.... takže zase klasika, nebyla nálada na jídlo... někdo se při stresu přejídá, já naopak do sebe nedostanu nic ..oběd jsem do sebe narvala pod tlakem a pudem sebezáchovy mých svalů ve 14:30, ale kolem 15:15 se to zase strašně zhoršilo, a už v práci jsem pustila slzy ven ... zůstala jsem tu sama, přes čas a jen seděla a čuměla do pc, resp. spíš jakoby za pc ... no, nešlo to ... v 18:30 jsem měla sraz s kamarádkou a šlo se na tae bo, říkala jsem si že snad se to zlepší, že se aspoň odreaguju, neboť cestou v metru jsem brečela jak želva, nejspíš sem asi vypadala dost blbě, protože ač jsem se snažila aby mě lidi neviděli, .... viděli a koukali jak když tam sedí marťan .. ještě když jsem na kámošku čekala, snažila jsem se uklidnit, o mém problému neví a nechci o něm říkat kdekomu. Ví to pár kamarádek a to stačí .. Naštěstí jsem se uklidnila a šlo se ... Cvičení bylo parádní, ale už při závěrěčném strečinku jsem cítila jak to na mě jde ... ... cestou domu jsem si ještě opět pobrečela a chtěla jsem se vám sem na blog vylít ... ale řekla jsem si, že co by se komu chtělo číst takovýhle moje výlevy .... Uklidnila jsem se a i když hlad nebyl, dala jsem si nějaké ty bílkovinky a cukříky aby tělo nestrádalo a šla do pelechu..... ještě jsem si pár věcí vyříkala na icq s přítelem a usla spokojeně (díkybohu) Dnes už je to lepší (s psychikou) ale ne s jídlem... to nějak stále nejde a nejde achjo.... na svačinu jsem se vyprdla a dala si radši kávičku, ale oběd už dám, musím, dlužím to svýmu tělíčku, který musí snášet tyhle moje "excesy"

Tak se na mě nezlobte.... jídleníčky jsou takové jaké jsou, co se stane s mým metabolismem vlivem nejezení vím, ale víc než tohle s tim udělat nemůžu, jsem ráda aspoň za to ...

Vím, že potřebuju už nějakého psychologa či psychiatra... bohužel ani nevím jaký je mezi nimi rozdíl, jen vím, že velký.... ale stydím se s tak pitomým malicherným problémem za někým jít a říkat mu to ... beztak mi nepomůže s odpovědí na otázku : "CO MÁM DĚLAT? JAK TUHLE SITUACI VYŘEŠIT? KTERÉ ROZHODNUTÍ JE TO SPRÁVNÉ? A KTERÉ JE DOBRÉ?" ... může mi dát maximálně nějaké "léky" ale to zase nechci, nechci být nějaká utlumená troska.... a tak jsem raději aktivní troska.... těžko říci co je lepší, že ... hm ....

Trvá to už moc dlouho tohle všechno a nejvíc mě trápí to, že jsem to způsobila jen já sama a jen já sama bych to měla rozřešit, ale vzhledem k tomu, že nevím jak.... nedělám nic ...


Holky.... vím, že nevíte oč běží, ani to sem psát nechci.... a ani nemusíte číst co jsem napsala, je to jen můj výlev .... který mi snad trochu uleví....
 


Komentáře

1 barumka barumka | Web | 4. března 2010 v 12:42 | Reagovat

Ahoj Elish, už i ty...No, docela by mě zajímalo, co tě trápí, ale když o tom nechceš mluvit, je to tvoje věc. Jinak k psychiatrovi se chodí podle mě s horšíma problémama typu schozofrenie, anorexie, psychózy. K psychologovi spíš se vykecat, najít cestu v nějaké zaseknuté životní etapě, poslechnout si názor nezainteresovaného člověka. S těma práškama je to blbý, z antidepresiv se tloustne, člověk je ospalej a apatickej, vesměs ztrácí vazby s přateli a okolním světem. Což se ale děje i s depkou, takže těžko říct, co je lepší. Já depresema trpěla dost v pubertě, bylo to asi tím, že jsem nikde neměla pevné zázemí, ve škole jsem byla vždycky outsider a doma jsem taky neměla spřízněnou duši (sourozenci jsou o kus starší, navíc v té době byli na vejšce). Pak jsem se z toho tak nějak sama dostala, ale sem tam to na mě přijde a většinou to skončí hádkou s přítelem a brekem. Myslím, že na blogu snad neexistuje člověk, kterej by neměl nějakej psychickej problém, vlastně to tu funguje jako takový sezení:)

2 zirafatkobloguje zirafatkobloguje | Web | 4. března 2010 v 12:52 | Reagovat

Určitě bych ti dopuručila psychologa, ten ti snad ani žádný prášky napsat nemůže a může ti pomoct vyřešit tu tvojí patovou situaci a pohledem nezaineresovaného odborníka ti pomoct podívat se na ten problém třeba i z jiných stránek atd. Není na tom nic divnýho, když máš takovýhle problémy, který tě omezují v životě, zajít k psychologovi. Když tě bolí zub taky jdeš k zubaři a neléčíš to doma rumem a obkladem, ne? Je to asi stejný. Jen se nestyď. Vygoogli nějakýho a zkus tam zavolat. Tady v Praze je spousta možností. Jinak tě to poznamená na zbytek života, věř, že vim o čem mluvim. Moje mamka má nervy uplně špatný a sesype se už jen když má jít třeba na nákup.

3 Blondie Blondie | Web | 4. března 2010 v 13:32 | Reagovat

Ahoj koukám se na tvoje záhlaví. tu slečnu taky znám ;) Cvičíš podle ní? Já jsem podle ní zkoušela cvičit "monkey...! ale byl to záhul .. nedávala jsme to.. Doufám, že dneska už jsi relativně v pohodě :) Ono je někdy lepší se vyříkat a pak se uleví ..

4 Blondie Blondie | Web | 4. března 2010 v 13:54 | Reagovat

To je pravda, hledám nějaké nové sb, nechceš se spřátelit?

5 Werunka Werunka | Web | 4. března 2010 v 14:19 | Reagovat

Zlati to me mrzi ze to na tebe zase prislo :( jeste ted si pamatuju jak mi bylo ouvej, kdyz ti bylo takhle, nevim totiz vubec jak ti z toho pomoct :( Zkus toho psychologa,jak holky radily, treba to pomuze, urcite to stoji aspon za zkousku ;) tak se moc netrap, doufam ze to brzo zae zmizi a bude tu zas moje usmevava Eli :-*

6 Kate Kate | Web | 4. března 2010 v 17:23 | Reagovat

Snad bude brzy líp. Na tohle není žádná rada, jak se z toho dostat, každý se prostě musí s depkou poprat sám. Ale mě docela nakopne, když vidím, že někdo je na tom podobně ne-li hůř jako já. Třeba jdu po ulici, dívám se na lidi a říkám si, co asi skrývá tenhle a tenhle za problém, jak mu asi je, třeba je nešťastný ještě víc než já apod. Kupodivu to má na mě pozitivní vliv.

7 Jijky Jijky | Web | 4. března 2010 v 20:21 | Reagovat

Jéé Elishko to mě moc mrzí, doufám, že už je vše ok :)
Bohužel tohle taky občas znám, nestává se mi to často, ale předevčírem jsem se tak chytla s mamkou, že jsem cestou na praxe byla taky celá ubrečená a přesně - připadala jsem si taky jak nějakej marťan.. Jako by emoce byli něc nepřípustnýho, pokud nejsou šťastný..
Ať už tě trápí cokoli, doufám, že se to brzy vyřeší, nebo alespoň že se s tím přestaneš trápit..
Jinak osobně si myslím, že psycholog ani psychiatr není v dnešní době nic strašnýho, nebo neobvyklýho. Lékař léčí tělo, psycholog a psychiatr duši. Něco na tom bude. Já bych se z mie nikdy nevyhrabala, nebýt odborné pomoci :(
  Držím palce, ať je to brzo za tebou :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama